Page 64 - Packaging 1/2022

Povíme si o papírech, kartonech, či lepenkách, které jakoby zmizely ze světa a ještě o mnoha dal- ších. Mám za to, že bude nejlepší začít u takových
papírenských výrobků, které si ještě (třebas matně) pamatujeme; schválně, kam až se v bohaté papírnické historii dobereme.
Když to jednou nestačí
Hned poté, co začalo být lidstvo schopné vyjadřovat své myšlenky po- mocí písma, bylo nutno řešit problém, jak to udělat, aby si napsaný text – knihy, listiny, učená pojednání, moh- lo přečíst co nejvíce lidí. Zpočátku se tedy opisovalo. Armády „opisovačů“ vysedávaly v klášterních knihovnách a sídlech vladařů, a pomalu, pečlivě, opisovaly vše, co mělo být rozmno- ženo. Naštěstí vše vyřešil vynález knihtisku. Důležitá sdělení se rozlétla
do světa a funkce „opisovač“ brzy zanikla. Byly tu však ještě ty méně zásadní písemnosti, které začaly až
s přibývajícím časem na důležitosti nabývat a které se draze tisknout nevyplatilo. Rozličné informace, zprávy, vyhlášky, pokyny a úřední pí- semnosti se staly nezbytnou součástí našich životů a s nárůstem byrokracie stoupalo jejich množství geometric- kou řadou. To však již lidstvo vládlo psacími stroji (patent obdržel již roku 1714 Brit Henry Mill), a tak pokrok
v rozmnožování psaného projevu zamířil právě k nim.
„Kopírák“ a ...
V tom, kdo přišel s uhlovým kopí- rovacím papírem – kopírákem jako první, panuje zmatek. Padají jména jako Ralf Wegwood, Pellegrino Turi, či dokonce známý vynálezce James Watt (mj. dvojčinného parního stroje – viz u nás známé „století páry“), ale
tím, kdo první zkombinoval uhlo- vý papír s papírem průklepovým, byl pravděpodobně Cyrus P. Dakin
v americkém Cincinnati, když kolem roku 1870 hledal způsob jak rychle a levně pomoci reklamní kampa-
ni jedné z tehdejších obchodních společností.
Způsob, jakým je kopírovací uhlo-
vý papír vyráběn, je, až na drobná technologická vylepšení, stále stejný. Na pevnější papír (někdy se používala nebo ještě používá i plastová fólie) je z jedné strany nanesena černá barvicí vrstva. Zpočátku to byl uhlík v podo- bě upravených sazí, který se ve směsi s voskem na papír za horka natíral. Později byl patentován i studený pro- ces a barvivo přestalo být výhradně černé; objevily se i „kopíráky“ modré, zelené, dokonce i červené barvy.
„Průklepák“
Celé to fungovalo (a někde překvapivě dodnes funguje) tak, že se připravila složka papírů, z nichž první byl bílý, pod ním stejně velký papír uhlový, barvící stranou dolů, pak zase bílý, zase uhlový, a tak dále. Písař či písař- ka založili celou složkou do psacího stroje a mohlo se začít psát. Vypla- tilo se celou složku před zasunutím do stroje ještě jednou zkontrolovat
– až příliš často se totiž stávalo, že byl jeden z „kopíráků“ otočen obráceně. Napsaný text se v takovém případě neotiskl na papír pod ním, nýbrž
na zadní stranu papíru uloženého nad ním. Jako první se ve složce mohl pochopitelně použít běžný psací papír. V zásadě však šlo o to, pořídit originál a co nejvíce kopií. Proto byl pro tento způsob kopírování vyvinut papír speciální, a tím byl právě papír průklepový, neboli „průklepák“. Bez-
HISTORIE / PAPÍR
Zapomenuté papíry (1. díl)
aneb cesta do pravěku
Jsou papírenské výrobky – papíry, kartony, či lepenky, které jakoby zmizely ze světa. Anebo nezmizely, ale jejich názvy již málokomu něco řeknou. No, povězte, věděli byste, co je například papír kondenzátorový, žakárová lepenka či balicí papír patentní? Proti běhu času se vydal Petr Novotný.
Kopírák a průklepák
64 PACKAGING 1/2022