Page 64 - Packaging 4/2021

První prioritou v Podluží je sklizeň hroznů. Typické pro tuto náro- dopisnou oblast v nejjiž- nějším cípu Moravy jsou velké vesnice (ve zdejším
nářečí „dědiny“) o několika tisících obyvatel, plné uliček s malovanými domky, božími mukami, a jak jinak, vinnými sklepy. Právě tady jsme
s manželkou před více než 10 lety studovali na kole i pěšky cestu k dob- ré vinné etiketě.
V tomhle vinném kraji není žádnou zvláštností, když někdo na stezce tlačí bicykl. I nám se to stalo. Je to hned!
V okolí se ví, že konzument je nároč- ný a vínu rozumí. Aby konzumoval ještě lépe a radostněji, je nutné zvyšo- vat kvalitu vína a také jeho propagaci. Proto se občas stane, že ráno vyjedete, k večeru dotlačíte. Není radno, za jis- tých okolností, si vyskakovat, myslím tím do sedla bicyklu. Hlavní příčinou byla tehdy dobrá sklizeň, kdy sice bylo menší množství hroznů, ale zato měly výbornou kvalitu, cukernatost někde až ke dvaceti stupňům, pro nezasvěcené – je to nadprůměrná hodnota. První prověrkou kvality je vždycky první mladé víno. Například Svatomartinské. Pěstování vinné révy, jak se zaujetím vyprávějí zdejší pěstitelé, pánové Mrkva a Kosík, je sice dřina zejména v malých hospo- dářstvích, ale velká radost z jedineč- ného výsledku. Vinař má ke každému sudu téměř osobní vztah.
Zdravý a kvalitní hrozen je prvním předpokladem úspěchu. Proto nás tehdy až zabolelo u srdce při pohledu, kdy se pod keříky ve viničních tratích válely odstřihnuté přebytečné hrozny. „Ale jinak to nejde, jedině tak vtiskneš vínku neopakovatelný charakter,“ říká František Mrkva a na důkaz svých
slov pozvedá sklenku se zlatavou tekutinou.
Jak vznikl „pohodek“
Vína, krásné lidové kroje a velmi specifické nářečí jsou pro tento kraj
na povodí dolní Dyje a Kyjovky cha- rakteristické. Tato odevšad dýchající pohoda stála zřejmě u vzniku nového slova v mém slovníku a tohle slovíčko se objevilo v titulku článku o zdejší výrobě etiket. Tenkrát, v pondělí,
ve vesnici Prušánky, bylo po hodech. Bouraly se kolotoče a slámou obetkané pódium pro taneční slavnosti. V potu tváře šlapeme s manželkou na ko- lech, jedeme do nedalekého Starého Poddvorova, rodiště Pavla Jurkoviče, hudebníka, zpěváka skupiny Chorea Bohemica, skladatele a pedagoga, který se proslavil coby popularizátor lido- vých písní. Jeho vztah k hudbě ovliv- ňovala lidová hudební tradice rodného Podluží. Zatímco mi běžel hlavou text budoucího článku, právě ve chvíli, kdy ne a ne přijít na nějaký skvělý titulek,
míjíme dvě babky, které před chalupou u cesty cosi hlasitě probírají. Zaslechl jsem jen úryvek, zato podstatný: „Včil už je pohodek“. Skvělá inspirace, titulek je na světě! A ještě k tomu ve zdejším nářečí! „Dobrá etiketa, včil je to pohodek.“ Článek prošel korekturou, vyšel tis- kem, a tak si jej přečetli také naši noví známí Mrkvovi z Dolních Bojanovic. Za rok na to sedíme ve vinici
u Mrkvovic sklípku a koštujeme Františkův skvělý veltlínek. Na Fran- tiškovi je vidět, že by se rád na něco zeptal a neví, jak do toho. Nakonec se odhodlá: „Ty, poslyš, co je to pohodek?“ Všichni dychtivě očekávají odpo- věď. Koktám cosi o tom, co babky říkaly, když jsme jeli kolem. Nastalo nechápavé ticho. „Neříkali, že včil už je po hodech?“ ptá se Marcela Mrkvo- vá. Potom se tomu všichni přítomní moc nasmáli! Ale já se za autorství nového slova v podlužském nářečí nestydím. Vedle jejich „barzo“ a „če- pení nevěsty“ zní „pohodek“ stejně poeticky.
POHODKOVÝ FEJETON
O prioritách v Podluží
Když jsem před pár lety poprvé pobyl v Podluží, kraji mezi Hodonínem
a Břeclaví, v kraji vína a dobrých lidí, nešlo si nepovšimnout, jaká v kraji panuje pohoda. Ačkoliv jsem byl tenkrát v tamní tiskárně na průzkumu moderní výroby vinných etiket, láska k tomuto kraji s léty nevyvanula a trvá dodnes. Od Vladimíra Lukeše, znalce polygrafie a milovníka vína.
64 PACKAGING 4/2021