Page 64 - Packaging 6/2021

Hadrovinu nahradila nebo spíše doplnila dřevovina, aby se
i její výroba postup- ně snížila, protože ji ve většině výrob
zastoupila papírovina vyrobená
z recyklovaných vláken. Požadavky na kvalitu papírenské produkce však prudce stoupaly. Na jedné straně byl hlad po krásných bílých ušlechti- lých papírech grafických, na straně druhé volal trh po papírech pevných, určených pro ruční i průmyslové balení. Začaly se též objevovat papíry speciální – nepromastitelné, savé, hedvábné a mnoho dalších. Odpovědí na tyto požadavky byla zcela nová surovina – buničina.
Na úplný začátek si pojďme opravit je- den vžitý, desítky let používaný omyl. V papírenských provozech, které jsou obecně nazývány celulózkami, se totiž nevyrábí celulóza (alespoň v dr- tivé většině z nich), ale právě buniči- na. A v čem je rozdíl? Čistá celulóza
je po chemické stránce složitý cukr, polysacharid, jehož sumární vzorec je C6H10O5. Oproti tomu buničina je látka, získaná z vláknitých surovin
chemickou, nebo polochemickou ces- tou tak, aby se její vlákna dala dobře zpracovávat, ať již ručně nebo mecha- nicky, na papírenském stroji. Čistá ce- lulóza tvoří podstatnou část buničiny, ale kromě ní najdeme v buničině ještě několik dalších inkrustačních látek, například hemicelulózy, pryskyřice
a zejména lignin; celý proces vaření buničin je vlastně snahou o odstraně- ní těchto příměsí – proto se někdy též nazývá delignifikací. Produkt našich i světových celulózek se tedy správně nazývá buničinou, a tu, podle způso- bu její výroby, dělíme na sulfátovou
a sulfitovou. U sulfitové buničiny existují ještě varianty podle způsobu vaření (např. natriumbisulfitová nebo magneziumbisulfitová), pro běžnou představu je však rozdělení sulfátová/ sulfitová dostačující.
Sulfitová buničina
Přestože je tento způsob výroby buničiny mladší než sulfátový (byl zaveden až v roce 1867), povězme
si nejprve o něm, už z toho důvodu, že byl v minulosti v našich zemích
i ve světě po dlouhou dobu dominant- ní. Nejprve mírně otravná, leč nezbyt- ná trocha chemie. Sulfitová buničina
se vyrábí vařením dřeva ve formě štěpků ve varné kyselině. Tu tvoří roztok kyselého siřičitanu vápenatého Ca(HSO3)2 v kyselině siřičité H2SO3. Chemické složení varné kyseliny je tedy možno vyjádřit vzorcem Ca(H- SO3)2 . H2SO3.
O tom, jaký způsob vaření buničiny papírna zvolí, rozhoduje zejména to, jaké druhy papíru vyrábí či zamýšlí vyrábět. Pro sulfitové vaření hovoří několik faktů:
a) Chemikálie potřebné pro výrobu varných roztoků si papírna vyrábí většinou sama a to z mnohem levnějších surovin (síra, kyz), než je tomu u sulfátového vaření.
b) Kotle pro vaření – vařáky mohou být v tomto případě mnohem
větší, resp. objemnější, neboť várka probíhá za menšího tlaku. Zmenší se tím jak výlohy, tak i množství potřebného paliva, čímž výkonnost celého systému stoupá.
Určitou nevýhodou je však fakt, že
se pro tento způsob vaření dá použít pouze dřevo s nízkým obsahem pryskyřic, v našich podmínkách tedy nejčastěji smrkové, jedlové a dřeva některých listnáčů.
Příprava surovin
Hned zkraje je nutno konstatovat, že přesto, že byl sulfitový způsob vaření buničiny v minulosti velmi rozšířen, dnes u nás prakticky neexistuje. Výjimkou je celulózka Lenzing Biocel v Paskově, pracující s magnezium bisulfitovým procesem, ta však v sou- časnosti produkuje buničinu pouze pro nepapírenské účely, zejména pro výrobu viskózy.
Výchozí surovinou je u klasického způsobu, stejně jako u způsobu sul- fátového, papírenská štěpka – plochý kousek dřeva velikosti cca 2,5 × 4 cm, získaný posekáním polen na nožo- vých sekačkách. Ty byly v papírnách často součástí vybavení přípraven
HISTORIE / BUNIČINA
Papírenské suroviny – buničina
Tak, jak ubíhal našimi i světovými papírnami čas, měnily se postupně suroviny, které k výrobě papíru sloužily. Petr Novotný se tentokrát věnuje buničině.
64 PACKAGING 6/2021