Page 66 - Packaging 6/2021

HISTORIE / BUNIČINA
Vlastní várka
Varným roztokem při sulfátové výrobě buničiny je roztok hydroxidu sodného (NaOH) a sirníku sodného. Úbytek alkálií při vaření se doplňuje přídavkem síranu sodného (síran, ne- boli sulfát sodný dal také jméno této výrobní metodě). V naplněných a uza- vřených vařácích probíhá várka při již zmíněné teplotě a tlaku přibližně 8 hodin. V průběhu vaření se kontro- luje hustota varného roztoku a od- pouštějí se plyny, které při procesu vznikají a část páry až do chvíle, kdy várník podle hustoty varného rozto- ku usoudí, že je várka hotova. Poté se vaření ukončí a s pomocí zbytkového tlaku se uvařená buničina „vystřelí“ do zvláštní nádrže – cyklonu a odtud putuje do difuzéru, kde se vytěsňuje varný roztok. Ten pokračuje dál k re- generaci, zatímco buničina se propírá vodou a vede k dalšímu zpracová-
ní. Tím může být přímá cesta přes třídění a mletí k papírenskému stroji, nebo odvodnění na sušicím stroji – to v případě, že se bude buničina expe- dovat v arších mimo celulózku, anebo do bělírny k procesu vybělení.
Kontinuální proces
Při kontinuálním procesu vaření sulfátové buničiny zůstává princip, tedy chemizmus várky, stejný jako
u diskontinuálního, rozdíl je ve způ- sobu, jak celá várka probíhá. Největší odlišnost spočívá v samotném vařá- ku. Namísto jedné, nebo více ocelo- vých nádob je zde kompaktní vysoká věž, ve které probíhají všechny fáze výroby buničiny.
Kontinuální vaření sulfátové buniči- ny u nás představuje systém Kamyr, který již od 70. let minulého století pracuje v koncernu MONDI ve Štětí. Várka začíná ve vrchní části vařáku,
kam přicházejí štěpky, aby se pak
v průběhu procesu, tak jak na ně postupně působí varný roztok, tlak a teplota, měnily ve vysoce kvalitní buničinu. Samotné vaření má tyto fáze:
a) Plnění štěpky – v nejvyšší části vařáku je zásobník, do kterého se štěpky dopravují ze skladu a od- kud jsou dávkovány směrem dolů, do varného procesu.
b) Penetrace – zde se štěpky určené k vaření dokonale nasytí varným roztokem
c) Vyhřívání – celý obsah se zahřívá na teplotu zhruba 171 °C
d) Várka – při teplotě až 173 °C se štěpky dokonale provaří
e) Hotová buničina se ochlazuje, pere a spodem vařáku vypouští k další- mu zpracování.
Sulfátový proces jako univerzální řešení
Sulfátový varný proces se osvědčil
a ustálil jako nejpoužívanější způ- sob vaření buničiny u nás i ve světě. Nebělená sulfátová buničina je sice hnědá, zato ale velmi pevná, vhod-
ná pro výrobu technických papírů (např. pytlového). Mimoto jsou dnešní
bělicí procesy tak dokonalé, že není problém tento materiál velmi dobře vybělit, a to i bez použití dříve běžně používaného chlóru.
Sulfátová technologie se s postupem času mění a zdokonaluje – vznikají nové varné systémy, i takové, které se částečně vracejí k diskontinuálnímu způsobu vaření například SUPER BATCH, jenž pracuje diskontinuálně (po šaržích) a vyrábí přímo běle-
nou sulfátovou buničinu. Takováto buničina je dobře použitelná dokonce i k výrobě bílých grafických papírů. Obtížným odpadem sulfátové techno- logie, ostatně stejně jako u sulfitové, jsou plynné exhalace, zejména zapá- chající merkaptany. Jejich působení je mnohem pronikavější než u procesů kyselých a jestliže jste hostinskou sul- fitku poznali po čichu 5 km od Hos- tinného, pak plynné zplodiny ze štět- ské sulfátky bývaly občas dobře cítit
i na pražském Proseku či v Ďáblicích. Hlavní environmentální problém představují výluhy z várky, které
mají asi 15 % a. s. (absolutní sušiny).
Z hlediska vodního režimu v přírodě je však sulfátová technologie oproti sulfitu prakticky bezodpadová.
V našem třídílném seriálu jsme prošli všechny běžné způsoby získávání surovin pro papírenskou výrobu.
Od hadroviny, přes dřevovinu až
po buničinu, od konce sedmnáctého, do začátku jedenadvacátého století. Rozhodně jsme však, a to ani zdaleka, nevyčerpali všechny možnosti, který- mi lidé v průběhu staletí papírovinu připravovali a z čeho ji připravovali. Buničina, a zejména ta sulfátová, která stojí na konci vývoje výroby papírenských surovin, však má tolik výhod při výrobě i v použití, že ji pravděpodobně dlouho nic nenahra- dí. I když, kdo ví?
66 PACKAGING 6/2021